U Sherlocka doma...
Zazvonil telefon a Sherlock ho zvedl „nevinný shledaly že je nevinný, bez objahoby je Moriarty na svobodě“ řekl John do telefonu a Sherlock ho přivřel ale John ten mobil měl pořád u ucha a zeptal se „Sherlocku, Sherlocku, slyšíš mě?, je venku, víš že po tobě půjde“ řekl a Sherlock zavěsil. Sherlock začal chystat čaj a až ho nachystal dal ho na stůl a šel hrát na éééééé (klavír?) ne, už vím na housle a když začal hrát tak dveře dole se otevřeli a dovnitř někdo vstoupil (muž) muž stoupl na nějakej schod a ten schod zavrzal a Sherlock na chvíli přestal hrát, muž se zastavil a čekal až začne Sherlock začne zase hrát, když začal Sherlock hrát muž se rozešel (hele myslím že je všem jasný že ten 'muž' je Moriarty) no jo no tak se rozešel a vstoupil do Sherlockovy ….......... do Sherlockova pokoje, dalo by seto tak říct (asi tak nějak) Sherlock přestal hrát a řekl „většina lidí klepe“ potom pokrčil rameny a řekl „na druhou stranu, ty nejsi jako většina“ položil housle a pokračoval „zrovna se uvařil čaj“ „Johan Sebastian by se zděsil“ řekl Moriarty a vzal si jablko „můžu?“ zeptal se Moriarty „prosím“ řekl Sherlock a ukázal na křeslo, Moriarty si na něho sedl a řekl „víš, když byl na smrtelné posteli Buck slyšel jak jeho syn hraje jednu jeho skladbu, chlapec nedohrál skladbu do konce“ „a umírající vyskočil z postele, zamířil ke klavíru a skladbu dokončil“ řekl Sherlock „nesnesl nedokončenou skladbu“ řekl Moriarty „to ty taky, proto jsi přišel“ řekl Sherlock „přiznej se trošičku tě to potěšilo“ řekl Moriarty „co? Ten verdikt?“ zeptal se Sherlock „né, to že jsem volný, každá pohádka chce pořádnýho záporáka, potřebuješ mě, beze mě jsi nic... protože my dva jsme si dost podobní , jen ty jsi nudný, jseš na straně svatoušků“ řekl Moriarty „zpracoval jsi porotu“ řekl Sherlock „dostal jsem se do Tauru myslíš že se nedostanu do 12 hotelových pokojů?“ zeptal se Moriarty „kabelovka“ řekl Sherlock „každý pokoj má vlastní televizní obrazovku a své slabé místo, někoho koho chce ochránit, jak prosté“ řekl Moriarty „tak co plánuješ, spálit mě“ řekl Sherlock a napil se „ó... to je otázka, poslední otázka už jsi zjistil o co půjde? Jak zní poslední otázka já ti to řekl, ale poslouchal si? Jak těžké je pro tebe říct že to nevíš?“ zeptal se Moriarty „to nevím“ řekl Sherlock „ó to je chytré, moc chytré, šíleně chytré, když už jsme u toho, už jsi to oznámil kamarádíčkům“ zeptal se Moriarty (otazník tam není protože už se tam nevleze, ale má tam být) „co přesně?“ zeptal se Sherlock „že jsem se všude vloupal a nic tam neukradl“ řekl Moriarty „ne“ řekl Sherlock „ale chápeš to že jo?“ zeptal se Moriarty „samozřejmě“ řekl Sherlock „no tak povídej“ řekl Moriarty „chceš abych řekl co už víš?“ zeptal se Sherlock „ne, chci abys dokázal co víš ty“ řekl Moriarty „nic jsi neukradl protože co nebyla potřeba“ řekl Sherlock „mmm... správně“ řekl Moriarty „už nikdy v životě nic ukrást nemusíš“ řekl Sherlock „výborně protože...“ řekl Moriarty „protože nic... nic v centrální bance v tauru ve věznici Pentonvill nemá zdaleka takovou cenu jako klíč kterým se dostaneš do všech“ řekl Sherlock „můžu otevřít jakékoli dveře, pomocí pár řádků počítačového kódu, žádné soukromé účty už nejsou, všechny jsou moje, všechny tajemství mám já, tajemství nukleární kódy mohl bych vyhodit nato do povětří podle abecedy ve světě zamčených dveří je muž který má všechno je králem a zlato měl bys mě vidět s tou korunou“ řekl Moriarty (a,b,c,d,e,f,g,h,ch,i,j,k,l,m,n,o,p,q,r,s,t,u,v,w,x,y,z tak celá abeceda mimo háčky) dóbřé... vrátíme se k Sherlockovi ano?? (fajn ale abecedu umím to se musí uznat) jasněěěěěěěěě umíš ju bez chyby teda až na ty háčky. „Celým tím soudem sis dělal reklamu, předváděl jsi světu co dokážeš“ řekl Sherlock „a tys mi pomohl“ řekl Moriarty a Sherlock se přestal usmívat (Moriarty pokračoval) „spousta klientů vlády státům, spravodajské služby, buňky teroristům, všichni mě chtěj na jednou ze mě vládnou“ řekl Moriarty „máš u nohou banky, proč tě zajímá kdo nabídne víc?“ zeptal se Sherlock „jenom se mi líbí jak se o mě všichni perou 'mě má táta nejradši' nejsou obyčejní lidé rozkošní, koneckonců ty máš Johny, taky bych si měl jednoho pořídit“ řekl Moriaty „proč tady tohle všechno děláš?“ zeptal se Sherlock „musí s nimi být sranda“ řekl Moriarty a podíval se na Sherlocka „neděláš to pro peníze nebo moc, k čemu to všechno je?“ zeptal se Sherlock „jen chci vyřešit tu otázku nás dvou, poslední otázku začne to už hodně brzy Sherlocku tvůj pád“ řekl Moriarty a začal pískat a pohybovat pomalu hlavou dolůůůů (ale do toho mluvil, ale pískal, řeknu až přestane pískat) fine (mluvíme česky (už)) no jo no tak Moriarty pokračoval „ale neboj se padat je skoro jako lítat akorát že další zastávka je konečná“ (á přestal pískat) Sherlock se postavil a povídá „nemám rád hádanky“ Moriarty se taky postavil a taky povídá „začni, protože ti dlužím pád Sherlocku máš... to... u.. mně“ a jakmile to dořekl jak přišel tak i odešel (hlavně nenápadně co?) jo :) (jó a ještě něco Moriarty celou dobu něco vykrajoval do jablka) jo to je pravda no a když teda odešel tak se Sherlock podíval na to jablko a tam bylo napsaný 'máš to u mě'.
O dva měsíce později...
U Johna...
John si šel vyzvednout peníze asi (asi z bankomatu nevěm) no a tam se ukázalo tohle 'Vyskytl se problém s Vaší kartou, čekejte prosím, děkujeme za strpení. Johne' John se otočil a přijelo auto, auto Johna odvezlo k óóbrovské bílé budově, John vešel dovnitř a zeptal se „em... promiňte hledám Microfta Holmese, nevíte náhodou jestli tu vůbec je?“ a jeden dědeček hříbeček začal hlasitě dýchat takový to že... (že se ho prostě bojí) no asi se ho bojí no a John pokračoval „ano dobrá někdo jiný neví někdo z vás kde je Microft Holmes, měl jsem se s ním setkat“ John ještě bude pokračovat ale dědeček hříbeček na něco zazvonil a to za chvíly zavolá ochranku no ale John teda pokračoval „nikdo neví fajn jsem neviditelný vidíte mě vůbec?“ John bude pokračovat ale ta ochranka přišla a dědeček hříbeček ukázal na Johna, John se na ně podíval a pokračoval „á díky pánové mám mít schůzku s Microftem Holmesem“.
U Microfta...
„Tradice Johne, tradice z nás dělají to čím jsme“ řekl Microft „naprosté ticho je tradiční jo? Nemůžete říct ani podejte mi cukr?“ zeptal se dvojitě John „když je na třičtvrtě diplomatického sboru a polovinu kabinetu jeden vozík je to tak lepší věř mi nechceme si zopakovat rok 72, ale tady mluvit můžeme“ řekl Microft a John zvedl nějaký noviny počkat... nějakej ten časopis Dnes, možná nevím a zeptal se „vy čtete tohle?“ „zaujalo mě to, v sobotu chystají velké odhalení“ Microft ještě bude pokračovat jen tam na tom časopisu je napsaný SHERLOCK: ŠOKUJÍCÍ PRAVDA a potom ještě další dvě strany ale ty se mi tady nechce vypisovat (doufej že nejsou podstatné) :( jestli jsou podstatný tak se podívejte na film (no to by asi taky šlo) no vidíš (co vidím jsem závorka jak asi můžu vidět, obě dvě jsme součástí knihy a...) jejda to se jen tak říká (oh... aha :D) no a Microft už mohl pokračovat, né tak počkat Microft nepokračoval začal mluvit John jo a k tomu časopisu dnes tam bylo napsaný ještě o té Ketty ee... vteřinku strpení podívám se nahoru tam to někde je á už jsem to našla ta Ketty Rajneová (jé na tu si pamatuju (he asked Ketty) :) jo tu mám ráda co je s ní? No tak povídej) :( jo já si ji taky pamatuji, ale mě nezaujala tak jak te... (jo jo jo velice zajímavé, no tak povídej co je s Ketty!!!) no jo no jo no jo (no prosím) no a tam bylo napsaný něco co si říkaly se Sherlockem tam na těch záchodech (zajímavé) no a John říká „zajímalo by mě kdo jí dal ty informace“ „někdo jménem Brook, říká vám to něco?“ zeptal se Microft „ne, kámoš možná?“ zeptal se John a Microft se začal smát „Sherlokův? ha ha ha, ale proto jsem vás jsem nepozval“ řekl a podal Johnovi nějaký... papír? nebo nějakou složku (spíš ta složka) asi tu složku, no prostě mu podal nějakej kus papíru John ji otevřel a zeptal se „kdo to je?“ „nevíte?“ zeptal se Microft „ne“ odpověděl mu John „nic vám to neříká?“ zeptal se znova Microft (a nevíš koho tím myslí, to jsi jaksi neřekla) buď to tam je a já jsem to přehlédla nebo to tam prostě není (takže jsi to přehlédla) :( „hm...“ řekl John „pronajal si byt v Baker Street jen dva vchody od vás“ řekl Microft „říkal jsem si že bych se měl seznámit se sousedy“ řekl John „nevím jestli budete chtít, sulejmány albánské komando dokonale vycvičený zabiják“ bude pokračovat jen se tam ukázala jeho fotka a je to prostě nějakej plešatej chlap no a Microft pokračoval „žije ani né sedm metrů od vašich dveří“ „je to dobrá adresa, metr hned za rohem“ řekl John „Johne“ řekl Microft „co s tím mám společnýho?“ zeptal se John „Dačenko Ludmila“ řekl Microft a podal Johnovi další kus papíru (složku) a tam byla nějaká ženská a John řekl „tu jsem myslím viděl“ „ruská atentátnice, pronajala si byt naproti“ řekl Microft „dobrá, začínám být v obraze“ řekl John „celkem čtyři elitní zabijáci ze světa se usadily v těsném sousedství čísla 221B nechcete mi k tomu něco říct?“ zeptal se Microft „ha ha že se stěhuju?“ zeptal se pobaveně John „myslím že uhodnout jmenovatele není těžké“ řekl Microft „myslíte Moriartyho?“ zeptal se John „slíbil Sherlockovi že se vrátí“ řekl Microft „kdyby to byl Moriarty už by bylo po nás“ řekl John „když ne Moriarty tak kdo?“ zeptal se Microft „proč nepromluvíte se Sherlockem když o něj máte takový strach?“ zeptal se John a potom si to uvědomil „ách bože je mi to jasné“ řekl John „hodně se toho mezi námi stalo Johne, staré účty, zatrchlost“ řekl Microft „šlohnul jste mu šmouly, rozdupal vojáčky, ha ha ha končím“ řek John „oba víme o co se chystá Johne, Moriarty je posedlý, zničit svého jediného rivala“ řekl Microft „takže já mám dát na vašeho bratra pozor, protože od vás pomoc nepřijmul?“ zeptal se John „jestli budeš tak laskav“ řekl Microft, John přikývl a odešel.
KONEC 5. ČÁSTI